Budapešť
Usnout na té lodi byla síla! Když zavřete oči, je to bolehlav jako po pořádném mejdanu, točí se s Vámi celý svět. Ráno nás budí především budík, protože únavou už zcela odpadáváme, ale vzhledem k tomu, že snídaně je v ceně, nehodlám si ji nechat ujít. Královská snídaně! Parádní švédské stoly, krásné prostředí, cpu se jak o život, neboť je mi jasné, že mě celý den bude zase můj miláček vláčet po všech čertech a bude v údivu pokaždé, když zmíním, že mám hlad.
Tramvají č. 6 vyrážíme opět směr hrad - přestupujeme na zastávce Szcent a odtud pokračujeme tramkou č.16 na hrad. Tentokrát jsme si to prošli důkladně pěkně za světla. Prohlédli jsme si všechny sochy na hradním nádvoří a pokochali se místními vyhlídkami. Poté, co jsme prošli celým nádvořím, došli jsme k eskalátorům, jež vedou na hrad. Odtud jsme zcupitali dolů na autobusovou zastávku. Dole je krásný park, který stojí za prohlídku, proto neleňte a taky si hrad projděte celý.
Ze zdola jsme jeli busem č. 178 až na konečnou, tam jsme dlouho tápali a bloudili, než jsme sedli na bus B27 a dojeli téměř až k citadelle na Gellértův vrch. Říká se, že to tam je hlavně v noci dost ebezpečné, že je to místními neoblíbená oblast, tak jsme jeli radši busem, ale měla jsem naopak pocit, že ve dne je to vesměs turistická destinace. Vypadá to tam jak na hranicích, spoustu stánků s cetkami, ale hlavně jsou tam toalety, kterých je v Budapešti obecně dost málo (180 HUF). Prohlédli jsme si to a užili krásné výhledy na Parlament a řetězový most. Zpátky jsme se vydali opět autobusem B 27 na konečnou a přestouplili na metro - postupně na modrou a žlutou, až k Andrássyho třídě. Kupujeme láhev limči (220 HUF) a popojíždíme jednu zastávku k Lázním Szechenyi. Lázně jsou cítit už na dálku, ten jejich smrádek mě odrazuje, ale zároveň tolik toužím vidět ty proslulé lázně zevnitř. Pro tentokrát mám smůlu, vzhledem k tomu že cestujeme jen s batůžkem o rozměrech stanovených Wizz, nemáme s sebou samozřejmě ani ručník ani plavky. Jdeme tedy procházkou směrem do města, všude jsou cítit langoše, typická maďarská pochoutka. Procházíme kolem zoo a náhodou v povzdálí vidíme tajuplný hrad - no neváháme, přehopsáme most a jsme tam. Prostě pohádka! Jde o hrad jak ze staré Transylvánie, průvodce ovšem mlčí a tento skvost nám zatajil. Stojí za to projít i zahradou, kde josu zajímavé sochy a je tam zpřístupněná kaple.
Dále pokračujeme na nám. Hrdinů, kde je monumentální památník a následně Adrássyho třídou do centra. Ta třída je ale fakt dlouhá a mě tradičně přepadává hlad. Tak si uprosím malou zastávku na oběd ve studentské jídleně na konci třídy (nic moc - 2350HUF). Chuť si musíme spravit zmrzkou 800 HUF/2 kopečky. Dále pokračujeme kolem opery a obdivujeme místní architekturu až náhodou narazíme na muzeum miniatur (vstupné 1900 HUF/jednoho), kde hoďku obdivujeme nejkrásnější stavby Maďarska propojené železnicí. Perfektně strávené chladné opdoledne. Venku přituhuje, ale to nám nebrání projít důkladně trhy na nám. Ferenc Dék, kde si kupujeme dárky na památku (šála 1500 HUF, tričko 3500 HUF). U trhů čistě náhodou narážíme na nejproslulejší langoše celé Budky. To se pozná podle toho, že jsem o tomto stánku četla na jednom food blogu. No nešlo si ho nedat - to by byl hřích. Dávám si tedy výborného nafouknutého langoše s česnekem, zakysanou smetanou a strouhaným sýrem! Delikátní! Přijedu znovu! Tohle funguje lépe než vhozená mince do kašny :-) Finančně jsme na suchu, tak naháníme směnárnu, nohy už bolí a překupníci nabízí spoustu výhodných kurzů. Odoláváme. Za 1.025 CZK získáváme 10250 HUF a na chvíli si zas připadáme jako boháči! Kolem chrámu poblíž Parlamentu oět mizíme do naší oblíbené restaurace Leczo na malou občerstvovačku před spaním (2 polévky+hranolky+limča+spropitné = 3000 HUF).Ještě si kupujeme vodu na noc za 200 HUF a mizíme do naší kajuty :-)
