Jednodenní výlet s našima aneb jak to všechno oběhnout a nezbláznit se :-)

V neděli 15. 3. 2015 jsme vyrazili s rodinkou na jednodenní výlet do Londýna, který je za snovou cenu (1.095,- CZK) dostupný s Wizzair. Vzhledem k blížícímu se konci členství ve Wizz Discount Clubu, jsme se v lednu rozhodli pro nákup letenek na již ozkoušený jednodenní výlet do Londýna, kdy odlet z Letiště Václava Havla v Praze je v 6:00 hod. a odlet z letiště London - Luton pak ve 21:10 hod. londýnského času. Tuto skvělou akci Wizz dlouhodobě nabízí na neděli, což je super den na výlet za památkami nebo jen tak za nákupy (i když dá se za libry dobře nakoupit? :-) ) Zároveň jsme k narozkám dstala krásného Lonely průvodce Londýnem, tak nic nebránilo našemu těšení. 

 

Pro začátek je nejtěžší promyslet, co vůbec chcete za jeden den stihnout a pak donutit se jít v sobotu brzo vstát, neb v neděli budete velmi časně vstávat :-) Vzhledem ke špatnému nočnímu spojení Palmovka - Letiště, jsme vyrazili ve 3:30 hod. autem na Divokou Šárku. Tam se o parkovací místo nemusíte bát. V ulicích nalevo od McD, kde je autobusová zastávka, zaparkujete s klidem. Noční autobusy jezdí každou půl hodinu, tudíž je třeba čas trochu poplánovat. Vzhledem k tomu, že jsme na autobusové zastávce čekali asi 15 min., už takto časně jsme zjistili, že mamka se oblékla jak na motýli a ani v Londýně to v březnu na koženou bundičku nebylo :-) (dokonce jsem hned po příletu musela obětovat svůj svetr a půjčit ji ho, než nám celá zmodrala :-)). Na letiště jsme dorazili okolo 5:15 hod., příčemž jmse doma již udělali check-in a letenky měli s sebou, tak nic nebránilo jít přes pasovou kontrolou rovnou k odletové bráně. Pár minut jsme poseděli, koupili vodu a už nastupovali do letadla.  

 

Cesta trvala 2 hodiny, po příletu jsme pak fofrem prchali přes příletovou halu. V Londýně bylo super, že bylo teprve 7:10 hod. a i přesto fungovaly všechny pasové přepážky, tudíž jsme proletěli letištěm a i se zastávkou na WC jsme do 10 min. stáli na nástupišti Easy Busu, od kterého jsme měli zabookované jízdenky na 7:20 hod. Čas byl trochu šibeniční, ale na webu Easy Bus se dají v předprodeji koupit výhodné letenky. Cena se zvyšuje v závislosti na lukrativitě termínu a blížícím se datu. Je lepší koupit i jízdenku na bus, který reálně nejde stihnout, neboť Easy Bus v případě zmeškání nástupu umožňuje dopravu bez příplatku následujícím spojem, což už jsme v minulosti taky zkusili. Překvapením pro nás bylo, že přijel pouze minibus (a navíc s 5 minutovým zpožděním, tak jsme nemuseli tolik letět). Vzhledem k ceně jsme online koupili jízdenky na novou linku Easy Busu, která končila na Liverpool Street, tedy dále od centra, což nám vyhovovalo, protože původní plán byl na ranní návštěvu Tower Bridge, která se nakonec v závislosti na plánované zvedání mostu ve 14:30 odsunula na odpoledne. 

 

Na Liverpool Street jsme dorazili cca v 8:30 hod. a vydali se sehnat Oyster Card (něco jako česká Opencard). Takže při výstupu z autobusu byl přímo proti nám střihoruký Edward, podél něhož jsme se dali doprava a šli až na hlavní křižovatku na stanici Aldgate. V neděli je stánkový prodej ve vestibulu Oystercard zavřený, naštěstí se karty dají koupit přímo v automatu, jedinou nevýhodou je, že automat nebere papírové bankovky, ale pouze kartu nebo mince, tudíž nám nakonec zbylo dost hotovosti. Karta jde pak vrátit kdykoliv, ale jen na větších stanicích, např. Victoria nebo Paddington. Na kartu si v automatu rovnou nahrajete kredit v minimální hodnotě 15 GBP. Při každé jízdě metrem nebo autobusem se Vám pak odečítá kredit z karty přiložením k čtečce, přičemž je stanovena maximální denní částka, kterou můžete projet - v neděli mimo špičku to bylo pěkných 6.40 GBP, celodenní papírový tiket, který lze v automatu také koupit stál přitom 12 GBP, ale je s ním zase méně práce vzhledem k vracení karet. Při výstupu z metra nesmíte zapomenout také u turniketu přiložit kupon k čtečce, jinak hrozí pokuta až 80 GBP. 

 

Po obstrukcích s nákupem Oystercard jsme vyrazili metrem na stanici Westminster, kde jsme vystoupili přímo před Big Benem, pokochali jsme se výhledy na Parlament, Londýnské oko a zašli se podívat k Westminster Abbey. Každou neděli v 10 hodin probíhá Horse Guard Parade, což je výměna stráží na koních a stojí za shlédnutí. Následně od 11 hod. probíhá u Buskinghamského paláce výměna stráží. Vzhledem k zimě a sychravému počasí jsme se rozhodli cestu k Buckinghamskému paláci absolvovat busem od Horse Guard přes Tralafgar Square, kde se nachází Nelsonův sloup, a přes Picadilly Circus, kde se pravidelně konají filmové premiéry a které je proslulé světelnými reklamami. Dál bus bohužel kvůli oslavám St. Patrick's Day nejel, tak jsme se vydali pěšmo. Vzhledem k dostatku času jsme prošli dál ulicí kolem divadel a kin až do čtvrti Chinatown, která stojí za shlédnutí, možná i k smlsnutí něčeho dobrého. Poté jsme zpět přes Picadilly Circus vyrazili k St. James Park a k Buckinghamskému paláci, kde to vypadalo, že se královna chystá ven, neboť tam byly stovky možná tisíce lidí - to však byly pouze fanoušci střídání stráží - to nakonec proběhlo až kolem 11:30 a vzhledem k připraveným bariérám nebylo nic vidět, naopak se nedalo dostat ani k fontáně před palácem. Na konci parku probíhali oslavy St. Patrick's day, tudíž jsme se tam kolem památníku RAF vydali a prohlédli si slavnostní irský průvod, kvůli němuž byla dost podstatně zkomplikována doprava autobusy přes město. To byl hlavní důvod proč jsme dál pokračovali ze stanice Green Park metrem a to na stanici Hollborn, která byla bez přestupu nejblíže St. Paul's Cathedral, tam už jsme tušili větší koncentraci busů. 

 

Na Hollborn jsme si dali kafe a zmrzku (k počasí adekvátní :-) ) a vydali se hledat autobusy, místo není zrovna nejideálnější co se týče přehldenosti busů, ale nakonec se nám jeden podařilo najít. Dojeli jsme k St. Paul's, prohlídka je v neděli zdarma, katedrála stojí za shlédnutí, a od Paula jsme se pak historickým double-deckerem s č. 15 (ano museli jsme si na něj počkat, protože Honza věděl, že tam jezdí a bez té jízdy by určitě večer neusl :-) )dostali až k Toweru. Už z autobusu jsme viděli, že se most zvedá a že úplně se na to podívat nestihneme, tak tento zážetek máme pouze zdálky. Od Toweru jsme pěšk došli k Tower Bridge, kam jsme měli již z domova koupenou vstupenku - koupit ji předem se vyplatí - byla tam sleva 1 GBP na osobu a nebylo to na předem určený čas, ale na celý den. Prohlídka byla super, vyjeli jsme výtahem na lávku, prošli po skleněné plošině, v druhé věži pak bylo promítání a zpět po druhé průhledné lávce, kde byly vystaveny fotografie známých světových mostů. Pod mostem bylo ještě super muzeum motorů pohánějících zvedání také včetně promítání, vstup byl v ceně původní vstupenky. Prohlídka trvala cca 1 hodinu a rozhodně stála za to. Po prohlídce Tower Bridge jsme se vydali na druhý břeh a kolem vejce došli až ke křižníku HMS Belfast, ten jsme okoukli jen zvenku a šli hledat zastávku busu, která by nás dovezla z Oku. Kousek za křižníkem jsme prošli obchodní pasáží a došli na zastávku, odkud jel jednopatrový bus RV1 až k London Eye, čekali jsme na něj sice asi 15 min., protože první nás přes naplněnost nevzal, ale nakonec jsme se k Oku dostali. I přes nepříliš pěkné počasí se kluci vydali na okružní jízdu v Coca-Cola London Eye (vstupenka na místě stála 21.50 GBP) a my s mamkou zatím čekaly dole (taky jsme navštívili 4D kino pod Okem, které není vázáno na vstupenku a lze tam jít zdarma). Od Oka už jsme celkem spěchali, neboť bylo 17 hod., v 19:09 nám jel ze zastávky Marble Arch bus a Oyster Card se dala vrátit jen na velkých stanicích. Pod Okem ale jel zrovna bus přímo na Victoria Station, tak jsme se s nám svezli.

 

Bus jel přes Westminster Bridge, odkud jsou super výhledy a jel překvapivě dlouho. Na nádraží jsme strašně dlouho šachovali s těmi kartami, do toho Zdeněk začal otékat na alergii, tak jsme ještě narychlo v lékárně kupovali léky. Na nádraží je okénko Oyster, u toho však nevrací zbývající peníze na kartě, proto jsme museli zaběhnout dolů do vestibulu metra, tam vystát frontu na automat, který vracel peníze z oyster card. Peníze jsme tak dostali zpět a karty pořád měli v ruce, tak jsme běželi zpět nahoru, ale pán je nevzal, že jsou cancelled. Běžela jsem tak zpět dolů do metra a vystála druhou frontu o Oyster Infromation Office, kdy mi řekli, že co jako chci, ať ty karty třeba vyhodím, že na nich nic není. To jsem vzteky už rudla, no ale co, tak nás to trochu zdrželo a teď se honem vydat na Marble Arch, přičemž jsme vůbec nevěděli kudy, neměli už lístek na MHD a zbývalo 35 min. Po chvíli bloudění jsme se optali a běžmo se vydali z Victorie směrem k Hyde Parku. Ale Governor street byla překvapivě dlouhá a my stále nevěděli, zda běžíme správně, čas se výrazně krátil a napětí narůstalo. Když jsme doběhli k Hyde Parku, ještě jsme se třikrát optali a kolem Wellingtonova muzea běželi dál už přímo k Marble Arch. Vyběhla jsem napřed, protože jsem se bála, že to nemůžeme stihnout, přidala se ke mě dokonce jedna Londýňanka, která se mnou běžela až na zastávku a tvrdila, že to určitě stihneme. Na zastávku naši dorazili v 19:05 uřícení jako já, vzápětí dorazil bus (pozor není označen oranžově jako Easy Bus, je to běžný National Express), dosedli jsme a vyrazili. Stihli jsme to jen tak tak.. Příště musíme s větší rezervou :-) Cestou pro změnu panikařil Honza, neboť bus stál po celou cestu v kolonách, skoro se neposouval a když už se pohnul, tak na semaforu skočila červená. Naštěstí jsem usla, tak jsem se nenechala vystresovat. Na letišti mě Honza vzbudil s tím, že je 20:20, ve 20:40 se zavíral Gate, no tak jsme pro změnu vyěhli, proběhli celé letiště a šup čekali u Gate 23. Letadlo mělo trochu zpoždění, takže nakonec jsme měli dost času a vše dobře dopadlo. 

 

V Praze jsme pokračovali naším stylem. Letadlo přistálo v 23:15 a ve 23:27 odjížděl bus. A jelikož víte, jak často jezdí noční spoje, tak jsme zase běželi jak o život. Zdeněk se ještě zasekl u pasové kontroly, ale i tak jsme stihli vše tradičně v pohodě :-) Ve zdraví jsme se vrátili domů, Zděnda zhojil alergii slivovicí a spokojeně jsme zalehli. Myslím, že na náš běh Londýnem nikdo z nás jen tak nezapomene.