Německo - Švýcarsko - Rakousko - Lichtenštejnsko 9/2016

24. 9. 2016 - Tegernsee, Bad Tölz, Deutsche Alpenstrasse, zámek Linderhof, klášter Ettal, Garmisch-Partenkirchen

Budíček na pátou a až v půl sedmé se nám podařilo vyrazit na náš okružní výlet kolem Bodamského jezera a jeho okolí. Vyjíždíme směr Mnichov. Původní plán cesty zahrnující Oktoberfest se kvůli bezpečnostní situaci v Německu změnil a po rozlučkové zastávce v McDonaldu na Rozvadově a Serways před Mnichovem je první velkou zastávkou naší cesty malebné bavorské městečko Tegernsee u stejnojmenného jezera. Toto městečko je příslibem, že v Bavorsku se bude čím kochat. Parkujeme na půl hodiny zdarma a jdeme se projít na jezerní promenádu vybudovanou částečně na kůlech při břehu jezera. Dále pokračujeme v naší cestě a to do lázeňského městečka Bad Tölz. Parkujeme v parkovacím domě při vjezdu do centra za víkendovou cenu 0,4 EUR na den (v týdnu pak 0,4 EUR/hod.) a vydáváme se přes most s pohledem na místní klášter nad městečkem rovnou do centra města. Fasády domů jsou hojně zdobené včetně všudypřítomných muškátových truhlíků. Je to až trochu kýčovitě hezké, ale vydržela bych se kochat i déle. Je tu dost turistů, ale naštěstí spíše vysedávají v kavárničkách na promenádě, takže se nijak netlačíme. Na kopci v centru města je městská brána a kostel. Scházíme zpět na parkoviště a za zvuku zvonů všech kostelů pokračujeme po stopách našich dvoustopých předchůdců na německou Alpenstrasse, aby si trochu užila i pumička a spokojeně nás dovezla zpět domů. Přes městečko Kochen kolem známého jezera Kochensee jen projíždíme, na vrcholu Alpenstrasse děláme foto pro srdce fanouška motosportu a sjíždíme na druhou stranu Alpského pohoří do městečka Walchen u stejnojmenného jezera, které je přímo spojeno s jezerem Kochensee. Čas nás tlačí, tak rovnou pokračujeme velmi malebnou vesničkou Wallgau, která by rozhodně stála za zastávku, směrem na Garmisch-Partenkirchen a zkusit ještě stihnout zámek Linderhof. Na zámek jsme dojeli v 17.37 hod., přičemž v 17.30 hod. zavírá pokladna na zámku. To nic nebránilo platbě za parkování 2 EUR a chtěli jsme se zkusit k zámku dostat aspoň pro fotku. Nakonec jsme byli překvapeni, že kromě rokokového zámku zvenčí se dají prohlédnout přilehlé zahrady i související stavby – především loretu, maorský a marocký altán, a jeskyni, v níž by měla být ukryta zlatá loďka tažená labutí, na níž se zde projížděl Ludvík II. Bavorský, král, jehož Němci nazývají nesvéprávným pomatencem, a který má „na triku“ nejlepší stavby Bavorska. Stala jsem se Ludvíkovou velkou obdivovatelkou. Jeskyně s labutí, stejně jako 4 interiérové místnosti zámku jsou v ceně vstupného, které se nám pro tentokrát nepodařilo ukořistit, ale určitě se sem ještě vrátíme. Od zámku pokračujeme po Deutsche Alpenstrasse přes nádherný klášter v Etallu, jehož kaple je krásně zdobená a vykládaná růžovým mramorem, do Garmisch-Partenkirchen, kde máme rezervovaný Sport Hostel přímo pod skokanskými můstky. Trochu bloudíme, protože adresa na booking.com je špatně uvedena a navíc je už v osm hodin pořádná tma, ale nakonec se nám podaří ubytování najít. Dostáváme pokoj s palandou v chladném sklepě za cenu 62 eur za noc + 10 eur za noc snídaně pro 2 osoby. No s cenou moc spokojená tentokrát nejsem, ale bylo to zdaleka to nejlevnější, co se dalo dva měsíce předem sehnat v této oblasti. Jdeme se ještě podívat na olympijský stadion se skokanskými můstky, které jsou krásně osvětleny a už před desátou padáme do postele únavou.  
 

25. 9. 2016 - Garmisch-Partenkirchen, Neuschwanstein, Flexen pass, Vadúz

Ráno vyrážíme na obhlídku skokanských můstků v Garmisch-Partenkirchenu, kde se v roce 1936 konaly zimní olympijské hry a natáčel se zde také námi oblíbený film Orel Eddie. Výška je to tedy pořádná. Nechtěla bych tam stát ani bez lyží. Stadion je překvapivě dost malý, ale zdobený pěknými sochami a pamětními deskami. Na snídani si pak napereme bříška a prohlídkou Ludwigstrasse s nádherně malovanými fasádami domů končíme náš pobyt v GaPa a vyrážíme za naším hlavním cílem (mým vánočním dárečkem) zámkem Neuschwansteinem. Parkujeme na parkovišti nejblíže zámku za 6 EUR na den, kdo chce může stát zdarma na odpočívadlech cca 0,5 km od parkovišť na všechny směry. Z parkoviště je krásně vidět jak zámek Neuschwanstein, tak zámek Hohenschwangau včetně jezera Alpsee. Následně zjišťujeme, že vstupenky na zámek se kupují jen dole mezi parkovišti v infobudově, kde je ale šílená fronta a v neděli v pravé poledne je nejbližší možná prohlídka v 16:05 a fronta na lístky minimálně na půl hodiny. Na to ale bohužel vůbec nemáme čas. Kompromisně tedy vyběhne kopec nahoru a spokojíme se s výhledy na zámek zvenčí. Já jsem tedy dost zklamaná, jak tím, že se nedostaneme dovnitř, což mě opravdu mrzí i vzhledem k tomu, že jsme se včera nedostali na Linderhof, tak i proto, že podle obrázků byly mé představy o zámku mnohem honosnější a barvitější. Prohlédneme si nádvoří zámku včetně Mariánského mostu za zámkem, z něhož má být nejlepší výhled na zámek. To lze však sotva říct, když se na Vás mačká mraky turistů. Prostě to bylo úplně přeplněné a tak nějak slabé. Seběhneme kopec zpět dolů, mimochodem jedna cesta má necelé 2 kilometry, takže kopec pořádný, ale dá se vyjet busem nebo koňským povozem, a pokračujeme za dalším autozážitkem na Flexenpass, prý zajímavou vysokohorskou silničku v Rakousku, která spojuje města Warth a Stauben, a byla naším směrem do Lichtenštejnska. Je to cesta plná zatáček, takže mě zas samozřejmě není nejlíp, ale držím se. Na hřebenech je už celkem chladno a taky zde jezdí dost aut, takže zážitek tak nějak polovičatý. Tím jak jedeme po okrskách ztrácíme dost času ale aspoň vidíme, jak se mění ráz krajiny. Cestou baštíme sváču z domova a na chvilku se střídáme i v řízení. Wau, to tedy koukám, že Honzík sebral odvahu mi půjčit svého miláčka. Cestou míjíme hraniční kontrolu do Lichtenštejnska, kde nikoho nezajímáme a okolo 18 hod. přijíždíme do hlavního města Vadúzu a jedeme rovnou nahoru ke knížecímu zámku, který opět vypadá spíše jako středověký hrad, ale je prostě boží. Už z dálky tvoří krásnou dominantu krajiny a klikatící silnička k němu spolu s množstvím zeleně kolem dodává hradu kouzelnou atmosféru. Dřevěné ochozy a střešní hradby dotváří siluetu zámku a je až s podivem, že tam knížecí rodina žije do dnešních dní. Zámek je tak samozřejmě veřejnosti uzavřen. U zámku je parkování včetně WC zdarma. Dál sjíždíme do centra města, kde procházíme pěší zónou lemovanou největšími highlighty Vadúzu, a to poštovním muzeem, randicí, budovou Parlamentu a hudební školou, z níž se i takhle navečer linou příjemné melodie. Pěší zóna je zakončena kostelem a u něj také končí naše prohlídka tohoto malého hlavního města. Z Vadúzu přes hranice pokračujeme opět do Rakouska, a to do městečka Hittisau, kde spíme do konce pobytu v Maria Hagspiel Hotel za 111 EUR na 3 noci. Najít ubytko pro nás byl však nadlidský úkon a tak pro nás nakonec majitelka musela dojet a vyzvednout nás v Hittisau. 

26. 9. 2016 - Sankt Gallen - Kostnice - Romanshorn - Bregenz

Ráno zděšeně sleduji plán cesty, 7 hodin cesty autem za ideálních podmínek a ještě bychom k tomu měli něco stihnout vidět? To se tedy nedá, po domluvě škrtáme z naší cesty Curych. Někdy příště. Po snídani vyrážíme za vůní motoru do Rolls-Royce muzea v Dorbirnu. Muzeum je v průmyslovém areálu za městem, celkem těžko k dohledání, ale my máme navigaci. Bohužel se nás stále drží smůla a tak u vchodu zjišťujeme, že v pondělí mají zavřeno, tudíž se dovnitř nedostaneme. Muzeum se tak odkládá na zítra, nebo Honzík do něj urputně chce, tak doufám, že i mě se podaří vydupat ještě jeden pokus na Neuschwanstein. Naše cesta dále vede do Sankt Gallen, malého Švýcarského městečka, jehož klášter jej zařadil na seznam památek Světového dědictví UNESCO. Parkujeme v podzemním parkovišti v centru města za 2 CHF na hodinu a necháme se navádět věžemi klášterního kostela až do centra. Rozlehlý areál klášter vybízí k trávení pěkných chvil, lidé si tu baští své obědy nebo jen tak polehávají na perfektně upraveném trávníku. Do kostela se nám bohužel nepodařilo dostat, ale knihovnu, kvůli které se klášter na seznam dostal, si ujít nenecháme. Za 12 CHF na osobu kupujeme vstupenky, odevzdáváme foťáky a jdeme do malé místnosti, která je tou pověstnou knihovnou. A má být proč. Bohatě řezbářsky zdobená knihovna z 9. stol., s nástropními freskami uchovává poklady nebývalé hodnoty. Jedná se především o lékařské a vědecké spisy, ale je zde i povídka o Rollandovi nebo první notový zápis. Vzadu v místnosti stojí mumie, které klášter získal, včetně balzamifikovaného těla. Dominantou místnosti je však 233 cm vysoký globus ze 16. stol., resp. jeho replika, protože originál zabavila švýcarská muzea, který znázorňuje zemi i nebe včetně významných osobností a mořských příšer. Je nádherný a prohlídka za to rozhodně stála! V ceně vstupného je i lapidárium, kde však kromě pečetidel nic zajímavého pro změnu nebylo. Procházíme ještě centrum města, hned vedle knihovny se v červeném hanzovním domě nachází WC zdarma a naproti pak vyhlášená čokoládovna. Dojdeme až k budově radnice a kupujeme domů švýcarské čokodárečky. Je čas oběda a nás trochu tlačí čas, tak si kupujeme klobásu do ruky, očekáváme hot dog, objednáváme Bratwurst m. Bruli za 6CHF/kus a najednou před námi přistávají dvě klobásy v papíru. Dost divně na prodavačku koukám, tak se po chvíli ptá, jestli chceme housku. No samozřejmě. Stále divně koukám a tak před námi nakonec přistane i hořčice. Ok. Pakujeme se na lavičku v centru města a jíme klobásu z papírového pytlíku. Jiný kraj, jiný mrav. Ze Sankt Allen přes hraniční přejezd, kde opět nikoho nezajímáme, jedeme do německého města Kostnice. Parkujeme na hlavní silnici nedaleko Bürgeramt a necháme se vést do centra věží katedrály Monster, kde byl veden v roce 1415 proces s Mistrem Janem Husem, který byl následně upálen, stejně jako později Jeroným Pražský, na nějž tu také upomínají. Katedrála v Münsteru byla trochu zklamáním, kromě měděné destičky za dveřmi kostela, kde při procesu stál Jan Hus a okenními vitrážemi nás ničím neupoutala. Snad jen zvěrstvem, které se zde odehrálo. Za 2 EUR na osobu kupujeme vstup na šíleně vysokou věž katedrály v Münsteru a poprvé se před námi rozprostírá celé Bodamské jezero z výšky. Celé město tu dýchá Husem, byť tato událost nejde k dobru tomuto pěknému městečku. Docházíme centrem města až k městské bráně, u níž se nachází Husův dům, kde Jan Hus žil. Spravuje ho česká společnost a tak značení i nápisy jsou na něm uvedeny i v češtině. Odtud pak za společnosti zmrzky a kafe (3,9EUR) vyrážíme smočit nožky do Bodamského jezera. Sedíme na obrubníku v přístavu a kocháme se výhledem na otočnou sochu Impérie, jež je jeho dominantou a jíž stvořil sochař, jež v centru nedaleko našeho parkoviště stvořil fontánu koupajících se důchodců, která je velmi avantgardní a nevkusná. Za zády máme budovu Konzilhaus, kde bylo sídlo koncilu v době slavných procesů. Podél fontány vládců – Empires jsme došli zpět na parkoviště, kde nás čekalo nemilé překvapení v podobě pokuty za parkování. No trochu zvláštní vzhledem k tomu, že pokuta je časovaná v 16:38 a náš parkovací lístek za oknem ukazuje, že máme zaplaceno do 16:58. Rychle tedy běžíme na úřad, který je 200m od nás a který je uveden na pokutě, ale tam nás paní odkazuje, ať přijdeme zítra, že pracují jen do 12 hod. Kašleme na ně. Pokutu balíme a jedeme dál do Romanshornu, velmi hezkého švýcarského městečka na břehu Bodamského jezera. Kromě kamenného kostela je zde na pobřežní promenádě nádherná fontána v podobě odkvetlých pampelišek. Po krátké procházce promenádou se vydáváme do naší dnešní poslední zastávky a tou je město Bregenz. Přijíždíme téměř za tmy, takže běžíme rovnou do přístavu, kde se každoročně v říjnu odehrává schauspielfest pro nějž je tu každoročně celoročně nachystáno jedno tématické podium. Štěstí se nás stále drží -  v době našeho pobytu je staré podium téměř rozebrané a začíná se s výstavbou nového, takže nevidíme nic kromě obřího hlediště. Koukat tu n představení musí být fakt pecka! Prošli jsme se promenádou kolem jezera a hlavní třídou došli k místnímu kostelu. Město je velké, nikterak významně zdobené nebo malebné, takže tím naše prohlídka Bregenzu na dobu pobytu asi končí a my padáme do postelí.

27. 9. 2016 - Rolls Royce muzeum - Uhldingen - Meersburg - Lindau

Ráno se nám vůbec už nechce z postele. Únava je obrovská. Navíc je to i podloženo počasím, kdy je zataženo a vypadá to, že dnešek nám proprší. Po snídani vyrážíme pro velký úspěch ještě jednou do Dornbirnu do Rolls-Royce muzea, kde nás vítá několik desítek krásně zrekonstruovaných exponátů včetně restaurátorské dílny. Je to velmi pěkné muzeum i pro nemilovníky aut. Je na první pohled zřejmé, jaké se v něm ukrývají poklady. Vstupné je 9 eur na osobu + 10 eur za focení, přičemž v ceně focení je i velký plakát rolls royců. Od muzea vyrážíme do Uhldingenu,  kde mají být chýše z doby bronzové. Je to jen taková vesnička na břehu Bodensee, kde je dost rybích restaurací, muzeum traktorů a Pflanbauhaus muzeum, což je areál těch chýší. Nejprve jsou 3 místnosti interaktivní prohlídky o tom, jak potapěči toto místo objevili a pak následuji vstup do vesničky zbudované na kůlech. Jedná se o dřevěné domky vystlané slámou a hlínou na kůlech propojené mosty, v nichž je ukázka tehdejšího života – keramická dílna, dřevařská dílna, stáj i obytný domek. Výstavby stále pokračuje. Vstupné je 9 eur na osobu a připojili nás k německé prohlídce, že to prý nebude problém a bude to částečně i anglicky. Opak byl pravdou, téměř jsme nerozuměli a průvodkyně dělala výklad jen v němčině, takže jsme se záhy odpojili. Je to taková čistě turistická atrakce. Od chýší pokračujeme do městečka Meersburg – wau! Pro mě nejhezčí město na břehu Bodamského jezera. Parkujeme opět na značených parkovištích těsně před vstupem do města, kde je pěší zóna. Horní město kolem hradu je plné malebných hanzovních domků či domů s malovanými fasádami, spodní část města s promenádou je zase plná zeleně a žije atmosférou turistické destinace. K obědu si dáváme u stánku currywurst s hranolkama. Můj první currywurst. Je to vlastně bratwurst zalitý tunou kečupu a posypaný kari kořením. No pořádná šmakuláda, ale dobrá zkušenost. Platíme 11 eur a dekujeme se do cukrárny na promenádě, kde si mezi důchodci dopřáváme pořádné poháry s výhledem na jezero (12 eur). Vyhlížíme okružní plavbu, která z Meersburgu vyráží každou hodinu za 8 eur, ale protože nám končí parkování, domlouváme se, že plavbu zkusíme až v Lindau. Pro srovnání – plavba v Kostnici stála jen 7 eur. V Lindau parkujeme na pevnině těsně před mostem na ostrov za 0,6 eur/půl hodiny a jdeme rovnou k přístavu. Přístav se nachází u Magneturm a jedná se o téměř uzavřený přístav s úzkým průplavem, který má na jedné straně 33m vysoký maják a na druhé sochu německého lva. Zjišťujeme, že okružní jízda vyplouvá za necelou hodinu a vyšplháme se tak ještě na maják za 1,2 eur/osobu. Je odtud krásný výhled na přístav. Z přístavu jedeme lodí v 18 hod. na plavbu při západu slunce do Bregenzu a zpět za 12 eur/osobu. Po návratu ještě projdeme centrum Lindau, které se nachází kolem věží evangelického a katolického kostela na náměstí u nádherně malovaného domu městského muzea. Z Lindau už jedeme rovnou zpět do Hittisau, dáváme si další instantní večeři a frčíme zase rovnou do postele. 

28. 9. 2016 - Neuschwanstein - Romantische strasse - Wiekirche - Augsburg

Dnes je sváteční den a děda navíc slaví narozeniny. Oslavu odkládáme na zítra, až budeme zpět v republice a velmi časně ještě před sedmou hodinou vyrážíme opět na Neuschwanstein s myšlenkou, že takhle brzo fronty určitě mineme. Na parkovišti za 6 eur na den jsme v 8:30 hod. a na lístky čekáme zhruba jen 10 min. Podaří se nám koupit lístky s českým audio guidem v 9:45 za 12 eur/osobu. Děti do 18 let mají vstupy ve většině památek zdarma. Pomalu se ploužíme kopcem nahoru, snídáme a užíváme si, že tu tentokrát téměř nikdo není. Cestou zpět už potkáme davy, ale stále se to nedá srovnávat s nedělí, kdy tu byla hlava na hlavě. Prohlídka zámku je perfektní. Trůnní sál vykládaný zlatem s překrásnými malbami, ložnice i pracovna Ludvíka II. Bavorského, zámecká kuchyně i společenský sál, vše je nádherné až oči přecházejí. Je to jeden ze 3 nejlepších interiérů, jaké jsem kdy viděla a možná i ten nejhezčí, i když Schönbrunn i Caserta na něj dost tlačí. Cestou dolů si dáváme Quarkbällchen (3 koblížky za 2,5 eur) a v podhradí ještě německé wursty za 8,6 eur. Po Romantische strasse vyrážíme směr Augsburg.Cestou se zastavujeme ve Wieskirche, kde je kostel, který je rovněž zapsaán na seznamu světového kulturního dědictví Unesco a je nádherný. Barevným mramorem vykládané oltáře, bohaté zlacení, nádherná výmalba. Wau. Navíc, jak název napovídá, kostel leží uprostřed polí, takže naprostá parádička. Romantische strasse pak byla spíše zklamáním, nijak vyjímečná cesta po německých okrskcáh, kterou jsme brzy vzdali a vydali se domů po dálnici. Poslední zastávkou naší cesty byl Augsburg, celkem velké i pěkné město, ale nikterak přehnaně zdobné. Zaparkovali jsme téměř v centru na dohled věží za 0,6 eur/hod. Jednalo se ověže katolického a evangelického kostela, které opět stojí při sobě. Od nich jsme došli ke gotické katedrále, jež je dominantou města a má nádherné sochařské zdobení nad vstupní bránou. Odtud jsme se vydali k radnici s radniční věží, kde byl z květin sestaven městský znak a přes náměstí jsme to vzali k divadlu přes kebabárnu (14 eur) a nákup v Normě (19,30 eur) směrem k autu a dál na Rozvadov a Prahu. Dovolená se vydařila lépe, než jaké byly moje představy. Sice mě na nějakou dobu opouští touha sednout znovu do vozu, ale těch krás, co jsme díky němu v pěti dnech stihli je nespočet. Příští dovolená tedy spíše letadlem ;-)

Náklady na cestu

jídlo - 2.940,- Kč
pojištění - 144,- Kč
ubytování - 5.250,- Kč
vstupy - 2.822,- Kč
benzín - 4.772,- Kč
parkovné - 905,- Kč
dárky a drobné výdaje - 1.350,- Kč = 18.183,- Kč / 2osoby