Německo 7/2016

Pro veřejnost otevřený závodní okruh Oschersleben? To je výzva. Prý. Říká to Honzík. Mně na tom vůbec nic zajímavého nepřijde, ale protentokrát nebudu odporovat. Po vinařském víkendu na Moravě se tedy vydáváme strávit letošní dva dny červencových státních svátků na toulky Německem.

Oschersleben

Vyrážíme ráno okolo páté hodiny. Na závodní okruh přijíždíme okolo desáté. První procvičení německých slovíček s rodilými mluvčími jde stěží a ve stejném duchu pokračujeme v průběhu obou dnů, ale snažíme se, až nám vyskakují krůpěje potu. Honzíkovi mnohem víc, protože tady jde o všechno. Brzy bude sedět ve svém nablýskaném modráskovi a vydá se po stejné trati jako před ním třeba Michael Schumacher nebo Lewis Hamilton. Můj úkol je jasný, můžu tak maximálně přidržovat pití a dělat profi fotky :-) Profesionální fotograf se jistě pozná podle toho, že lítá z jedné zatáčky do druhé, snaží se nepřerazit a modlí se, ať jezdci trochu zpomalí, ať je aspoň stihne cvaknout. Okruh je fajn, ale je to jen okruh, pokračujeme tedy za krásami východního Německa.

Magdeburg

Oschersleben samo o sobě je malé městečko, takže uděláme dvě tři fotky a pokračujeme směr Magdeburg, dříve česky nazývaný Děvín. Tam je to už o poznání lepší. Aby ne, je to hlavní město spolkové země Sasko-Anhaltsko. Parkujeme u nemocnice na sídlišti a pěšmo pokračujeme na místní Labskou náplavku odkud si prohlížíme nejen místní architektonické skvosty, ale i zrestaurovaný vodní mlýn.  Z náplavky si prohlížíme kostel Petrikirche obklopený růžovými zahradami, kostel Johanniskirche, který má každou kostelní věž jinou a za nímž se nachází náměstí se starou radnicí, kostel Unser Lieben Frauen i samotný Magdeburger Dom – chrám, který nás uchvátil svou velikostí i zdobností, bohužel se však nedal navštívit uvnitř. V povzdálí vidíme i věže Zelené citadely, což je velice zajímavá umělecká novostavba uprostřed historických budov, která nenarušuje okolní ráz a stojí za podívanou. Pod chrámem si dáváme jednoznačně nejlepší německou zmrzlinu v malém cukrárenském stánku a bojím se, že možná nejlepší zmrzlinu těchto prázdnin. Okolo justičního paláce a Zelené citadely pak pokračujeme do centra, kde si prohlížíme malebné centrum s historickou budovou radnice před níž stojí zlatá socha magdeburského jezdce (zřejmě císař Otto)  a kamenná socha hrdinného Rolanda. Pokračujeme k autu, dojídáme sváču z domova a vyrážíme směr Halle, kde máme plánovanou další zastávku.

Halle

Vjezd do centra je totálně ucpán. Domlouváme se, že Halle vynecháme a pojedeme rovnou do Lipska. Nakonec parkujeme v boční uličce a domlouváme se, že v kratičké půlhodince, která nám vlivem dopravy zbývá před nutným odjezdem do Lipska, se zaběhneme rychle podívat na centrum. Přeci jen Hale soupeřilo s Magdeburgem o pozici hlavního města Sasko-Anhaltska, tak to určitě musí stát za to. A ještě že jsme tam šli. Kolem Lipské věže, jež je dominantou vršku nad centrem města jsme došli až na náměstí Marktplatz, které je prostě neuvěřitelné. Uprostřed stojí Červená věž a za ní velkolepý Marktkirche Unser Frauen Liebe. Neskutečná nádhera. Tento gotický kostel, který je překrásně modře zdobený (v době naší prohlídky bohužel již zavřený), byl postaven v 16. století a to spojením dvou původních kostelů sv. Gertrudy a Panny Marie jedinou hlavní lodí. Jeho čtyři věže spolu se samostatně stojící Červenou věží jsou symbolem Halle – „města pěti věží“. Na náměstí je mnoho historických budov i nová budova radnice. Známými rodáky Halle jsou hudební skladatel Georg Friedrich Händel a říšský protektor Reinhard Heydrich. Po velmi rychlém obhlédnutí běžíme zpět k autu a pokračujeme k objednanému ubytku do Lipska. 

Lipsko

Před booking.com jsme si zamluvili Pension Giesserstrasse v Lipsku se společnou koupelnou za 30 EUR na noc. Penzion byl krásný, cca 5km od centra, za 5 EUR na osobu se dala přikoupit velmi bohatá snídaně, což jsem si hlavně já užila, neb hladovění cestou s tím mým závodníkem nebývá to nejhezčí z mých dovolených. Po vybalení jsme vyrazili do města. Navigaci tentokrát přebírá Honzík a tvrdí, že do centra dojdeme. No budiž. Uvidíme. Paní domácí sice říká, že to je moc daleko, ale Honzík říká, že to je coby kamenem dohodil. Vyrážíme nejokrajovějšími částmi Lipska, všude samé nonstop bary, bezdomovci, feťáci, no prostě síla. Dojdeme ke kostelu, o kterém já nemám v průvodci ani zmínku, načež se už naštvávám, v nohách necelých 5 km a my nejsme nikde, kde by to vypadalo jako město. Přebírám navigaci a děsím se, že do centra to je dalších 5 km?!?!?! Cos hledal? No přeci Markt. Ten člověk si ze mě dělá snad srandu! Rudá vzteky s pusou plnou peprných slov pokračuji nezdolně dalších 5 km vstříc lipským památkám.

Nejblíže nám měl být památník holocaustu, který jsem dlouho usilovně hledala, neb na mapě byl špatně vyznačen a místní vůbec netušili, co hledáme. Je to moderní kovové sousoší prázdných židlí umístěné přímo před sídlištěm v jedné z ulic vedoucím k centru a působí to velmi mrazivým dojmem.

Do centra dorážíme, když se stmívá, čemuž bohužel odpovídají fotky. Prohlížíme si velkolepou stavbu Tomaskirche, kde hrával svých dob i J. S. Bach, který má před kostelem svou sochu a následně náměstí Markt s budovou staré radnice, která patří k nejstarším dochovaným renesančním stavbám v Německu.

V rohu náměstí je vstup do Madlerovy pasáže, kde se nachází slavný Auerbachův sklípek, v němž Faust upsal svoji duši Mefistovi v snad nejznámějším německém díle z Goetheho pera.  Socha Goetheho se nachází hned za náměstím cestou ke gotickému Nikolaikirche.

Začínalo krápat, ale ještě jsme se vydali najít alespoň novou radnici, která měla nahradit kapacitně nedostačující původní radnici. Jedná se o ohromnou stavbu, které má působit jako historická stavba, dojem je poněkud zvláštní, ale rozhodně je nezapomenutelná neboť vypadá jako vmáčklá na maličkém náměstí. Dali jsme si typický německý pokrm našich cest – turecký kebab a šli hledat tramvajovou zastávku. Dojeli jsme k ubytku a totálně vyřízení odpadli. V nohách za celý den něco málo přes 25km.

Druhý den jsme měli nabitý plán – zkouknout v rychlosti Völkerschlachdenkmal – památník bitvy národů v Lipsku a přesun do Erfurtu, Buchenwaldu a Chemnitzu. Už při prvním pohledu na památník nám bylo jasné, že plán dne se bude muset upravit. Jde o naprosto impozantní stavbu. Ohromný několikapatrový památník je přístupný i uvnitř za 8 EUR na osobu, ale rozhodně to za to stojí, podobné sochy co do velikosti jsem snad v Evropě neviděla. Uvnitř je několik hal, prezentační patro a na vrcholu vyhlídková plošina. Dá se to vyšlápnout po venkovním/vnitřním schodišti i vyjet výtahem a za prohlédnutí to rozhodně stojí. Když jsme okolo jedné památník opouštěli, tušili jsme, že naše plány jsou tatam a vydali jsme se na cestu zpět domů.

Chemnitz    

Naší poslední zastávkou v Německu je protentokrát Chemnitz, neboli Kamenice, třetí největší saské město. Parkujeme poblíž centra na parkovacích hodinách, mimochodem nejdražších za celou naší cestu. Město se do roku 1990 nazývalo Karl-Marx Stadt, tudíž jsme nemohli vynechat návštěvu obří hlavy tohoto socialistického myslitele :-) Dominantou místního náměstí je stará radnice obklopená samými obchodními domy. Cestou k Roter Turm, věži jež byla zřejmě dříve součástí městského opevnění, se stavujeme na oběd jako tradičně u Turků a podruhé za naší dvoudenní cestu do sebe cpeme kebab. Dáme si ještě krátkou procházku k místnímu zámku, který se nachází na břehu jezera v pěkném parku, a kolem muzejní čtvrti se po Theater Platz vracíme přes cukrárnu rovnou na parkoviště a frčíme do Čech. 

Lidice

Cestou jsme se ještě zastavili na prohlídku památníku v Lidicích, který mě učaroval svou atmosférou prázdna. Je to velmi zdařilé místo kousek od Prahy, které byste neměli minout.

Shrnutí

Cenová kalkulace výletu? Ubytování včetně snídaně 1.100,- Kč, benzín 2.586,- Kč (zahrnuje i spotřebu na okruhu, zápisné bylo 40EUR na 10 minut), zmrzlina 4 kopečky - 7EUR, káva 2EUR, 2x kebab menu + baklava 20EUR, parking - 5EUR, 2x kebab menu 15EUR. Cena celkem 5.029,- Kč, tj. 2.514,- Kč na osobu a to za tu hromadu zážitků jednoznačně stojí!

Fotky budou brzy doplněny na facebook, tak mě sledujte ;-)