Ostrava 4/2022

V minulém životě jsem musela být továrník nebo nechápu, co mě tak strašně na industriálních stavbách fascinuje, každopádně Ostrava byl můj sen už od střední školy. Mám pocit, že vidět New York a Ostravu můj cestovatelský život totálně naplnilo a všechno ostatní už je jen pro potěchu :-) Až letošní Velikonoce se mi podařilo tuhle cestu prosadit a byla to první společná rodinná dovolená, kde jsme byli všichni 4 pohromadě. 

 

Vyrážíme na Velký pátek s velkou pompou a totálně nacpaným autem vstříc Ostravě. Já s Haničkou natěšěná, Honza s Jendou vyděšenej :D Zatímco Honza trousil jednu nejapnou poznámku za druhou, Jenda své zděšení dával najevo z plných plic a tak se dá bez nadsázky říct, že vyjma cca 1 hodiny lámaného spánku zbytek cesty regulérně prořval. Fenomenální začátek vysněné dovolené. Jedinou zastávkou, kterou jsme tak byli schopni akceptovat byl oběd na benzince - přesmažené hranolky a kuřecí kousky a pokračovali jsme šnečím tempem v kolonách až do Kopřivnice, která dokázala vykouzlit úsměv na tváři staršímu Honzovi. Už při příjezdu jeho výraz v obličeji značil, že minimálně hodina z toho dne bude v pohodě :-) Záhy se ukázalo, že opravdu bohužel jen hodina, kterou jsme měli před zavíračkou muzea nákladních tatrovek. Parkoviště u muzea je velmi malé ale plně dostačující. Muzeum je totálně vymazlené! Krásná nablýskaná auta, historie nákladních aut, vojenské a hasičské vozy včetně svých předchůdců, expediční tatrovky, expozice věnovaná Karlu Lopraisovi i malé tatrovky pro ty nejmenší na hladké průjezdy muzeem a spoustu interaktivních expozic. Daly by se tam strávit počítám pěkné tři hodinky. Součástí areálu muzea je i expozice Slovenské strely, vlaku s jedinečným designem karosérie, který od třicátých let minulého století spojoval Bratislavu s Prahou. Budova depozitáře se dokonce stala Stavbou roku 2021 a určitě by to taky stálo za návštěvu. Dál jsme pokračovali v uječené cestě do Ostravy, kde jsme se ubytovali v Retro Garage Hotelu, což jsme si už roky plánovali. Chtěli jsme sice nějaký pěkný automobilový pokoj, ale vzhledem k tomu, že dvoulůžák už nepřipadá v úvahu a potřebovali jsme apartmán, vzali jsme zavděk i pokoji Harley Davidson. A nelitovali. Masivní dřevěný nábytek doplňoval sedací nábytek ze sudů, lampičky z lahve od Jim Beam, koupelna taky na sudech. Očekávání bylo vysoké, ale ubytování totálně předčilo naše představy! Hotel je perfektní, i po třech nocích jsme pořád nacházeli nové libůstky a vychytávky, hřiště a zázemí pro děti totálně dokonalé. Nic není odfláknuté a všechno drží styl. Přesto je hotel v nejlepší možné kondici a snídaně tam jsou totálně fenomenální. Jen lokalita je trochu špatná, ale vzhledem k tomu, že jsme tam jen přespávali nic, co by nás odradilo. Večeři jsme odbyli jen v restauraci, která je součástí hotelu, skvěle tématicky zařízená, porce ohromné a pořádné prasárničky, ale chuťově žádná velká hitparáda. 

 

Druhý den jsme po obhlídce hotelu vyrazili do města a to rovnou do Dolních Vítkovic do areálu bývalých železáren. Po příjezdu jsme zjistili, že jsme nechali batoh na hotelu, tak se Honza musel vrátit a my to tam zatím vyrazili prozkoumat. Moje továrnické srdce i přes nepřízeň počasí plesalo, je to totální nádhera. Když tam byl provozní hukot, muselo to být dokonalé. Dá se to tam prolézt křížem krážem a bylo by to klidně i na půl dne jen procházek. V areálu se mimo jiné nachází hnědouhelná těžní věž, vysoká pec železáren s vyhlídkovou plošinou Bolt Tower, velký a malý svět techniky, multifunkční hala Gong, kde probíhají nejrůznější umělecké výstavy, Jantarová lávka, Indian Motorcycle muzeum a zemědělské muzeum. Jsou tam bistra, kavárny, lavičky i odpočívárny. Dětský svět, těžební věž a vysoká pec vyžadují předchozí rezervaci, ale ještě týden předem jsme poslední místa posbírali. 

 

Jako první jsme šli do velkého světa techniky, kde jsme měli rezervaci do Dětského světa aby nám děti odpustily tu dlouhou cestu. A dobře jsme udělali! Oba byli nadšení a při příští návštěvě Ostravy to určitě nemineme, protože čím větší budou, tím lepší to bude. Je to tak moc dětský svět, jak si jen člověk umí představit! Už při vstupu se vše rapidně zmenší a to včetně šatny, záchodů, vybavení. Jsou tam tématické "místnosti" - tržiště, lékař, zubař, mediální dům, stavba, vodní svět, stromový dům, autoservis, restaurace. Během dne jsou také dílničky, kde jsme vyrobili velikonočního zajíčka, kterého jsme hned ztratili :-) Bylo by to klidně i na celý den. Děti se utahaly, vyřdily a mohli jsme pokračovat do malého světa techniky, který zajímal pro změnu nás :-) Jedná se o technické muzeum, kde jsou k vidění vlaky, dopravníky, expozice týkající se dolů a železáren včetně "dílniček" pro dospělé. Kupodivu i Hanču to dost bavilo. V rámci velikonočního víkendu tam byla pro děti uspořádaná soutěž  se sbíráním velikonočních vajíček. Rozhodně je to muzeum pro všechny věkové kategorie.

 

Protože jsme stále neměli dost a času v Ostravě není nikdy dost, neváhali jsme a vyrazili jsme ještě do Stodolní. Ano, v pět odpoledne to není nejideálnější čas, ale máme děti, takže aspoň vidět a zažít ten pocit "stát tam". V jednom místě to vypadalo jako v mých představách, ale to byly asi 4 domy a pak už to byla obyčejná ulice, kde dokonce bylo víc vietnamských a tureckých restaurací než hospod. Takže první zklamání z Ostravy (a taky jediné). Stejně to nevzdávám a vrátím se sem okusit ještě noční život - za pár let, takže má Ostrava na čem pracovat ;-) Prošli jsme si centrum, obdivovali Katedrálu Božského Spasitele, která je nádherná, Masarykovo náměstí, jehož dominantou je Ostravské muzeum, prohlédli Divadlo Antonína Dvořáka s bustami slavných umělců, divadlo loutek, kde jsme marně čekali na orloj, který začal v 18:10, kdy už jsme to vzdali a byli téměř zpět na Masarykově náměstí a Rynek, kde jsme potkali sochu Leoše Janáčka s Liškou Bystrouškou. Centrum bylo prázdné, vylidněné, jako na maloměstě, ale mělo svoje kouzlo. I když větší rekonstrukce by si zasloužilo. Večer jsme na doporučení zakončili v restauraci Viktorka s prostorným dětským koutkem. 

 

Boží hod velikonoční jsme zahájili pohledem na Ostravu z výšky z vyhlídkové věže radnice. Rozhodně doporučuji - byla vidět i doutnající halda Ema přezdívaná ostravský Vesuv. Pak jsme pokračovali do oblasti Nových Vítkovic, kde byl z režného zdiva koncem 19. století vybudován komplex radnice, kostela sv. Pavla, dělnické kolonie a souvisejících budov, které zajistili povýšení Vítkovic na město. Cestou k areálu Dolních Vítkovic uprostřed průmyslových areálů stojí empírový Vítkovický zémeček, který nechal r. 1847 postavit tehdejší majitel Třineckých železáren Salomon Rotschild. Dále jsme navštívili Velký svět techniky, který nadchne milovníky přírodních věd. Je zaměřen spíš na starší školní děti a dospělé návštěvníky, ale zvládli jsme to i s prcky. Taťka se nám vyřádil v prototypu Formule, kde se střídal s pětiletým závodníkem :-) Aby toho nebylo pro dnešek málo, zvládli jsme navštívit i ostravskou ZOO. A byli jsme mile překvapeni, zoologická je opravdu krásná, moderně zařízená. Pavilon hrochů perfektní! Nohy nás už bolely jako čert, takže rychlá večeře v nákupáku a alou do postelí. 

 

Velikonoční pondělí jsme zahájili vyšupáním, sbalením a poslední návštěvou Dolních Vítkovic. Čekal nás zlatý hřeb - prohlídka vysoké pece, na kterou jsem se děsně těšila. Hanča pěšky, Jenda v manduce, připraveni jsme byli - ale tradičně děti nezklamali ;-) Hanču prohlídka nebavila - jsně byla to typická prohlídka - moc povídání a málo ukazování, takže do pěti minut bylo jasné, že jeden z nás dvou se prohlídky nezúčastní. Jendu v manduce tedy beru s sebou a Honza s Hančou se musí zabavit jinde. Prohlídka byla fenomenální! Návštěva pece samotné, výklad o historii a provozu, návštěva strojovny i Bolt tower včetně Bolt café. Trvalo to bezmála dvě hodinky, ale rozhodně to zato stálo! A hurá směr domov. Abychom taťkovi trochu zlepšili náladu po ranní zmařené prohlídce, zastavili jsme se ještě jednou v Kopřivnici. Tentokrát v muzeu osobních automobilů Tatra. Exponáty perfektní, krásná stará auta, naleštěná, se zajímavými popisky, ale muzeum jako takové tragédie. Budova hrozná, trochu jako procházet skladištěm a oproti muzeu nákladních aut nebe a dudy. Rychlá zastávka na oběd v zapadlé vesničce cestou a poslední 4 hodiny prořvané cesty domů. Nejlepším bodem zpáteční cesty bylo, když si taťka odskočil na záchod a nechal nás v autě všechny na zadních sedačkách a zadní dveře mají samozřejmě dětskou pojistku. Naštěstí netrvalo dlouho a vedle nás zaparkoval pán, který sice na mé bouchání a gestikulaci původně nereagoval, ale nakonec pochopil a vysvobodil nás :-) Příště s Tebou budu obezřetnější drahoušku ;-) 

 

Už teď se těším na příští návštěvu Ostravy!