Stres o zkouškové a prokrastinace u cestujlevne.com rozhodla, že pojedeme do Milána. Naše první společná dovolená s Honzíkem - buď přežijeme nebo se povraždíme. Naštěstí moji hysterii a touhu stihnout nejlíp každý kostel pečlivě vyvažuje Honzíkovo tempo a chuť posedět si na stadionu San Siro. Teď už vím, že se nepovraždíme, že i když si lezeme na nervy, tak se nám spolu cestuje tuze krásně :-) 

 

Cestopis pro tentokrát opět z ruky Honzíka, neb si pamatuje víc než já a navíc má větší chuť a ochotu to hodit na papír ;-)

Milano - jeden kostel vedle druhého (6.-9. 2. 2014)

Využíváme levné letenky easyjetu a dopravujeme se do jedné z nejlákavějších nákupních oblastí Evropy. Do Milána. Lombardie je jedna z nejbohatších částí Itálie a sídlí zde gumárenský magnát Pirelli, automobilka Alfa-Romeo, jejíž muzeum je momentálně v rekonstrukci, takže se sem budeme muset někdy vrátit a nedaleko Milána se nachází závodní okruh Monza, známý především z pořádání Grand Prix Formule 1. Přistáváme na letišti Malpensa odkud se dostáváme blíže do města express vlakem (Milano Bovisa, která je poblíž Villapizzone)(11EUR/osoba). Ubytování máme v hostelu se společnými WC v asijské čtvrti. Pokoj hned vedle recepce a ukecaný recepční s nastraženým uchem za dveřmi. Nechceme promarnit ani minutu. Ještě večer stíháme najít první památku uvedenou v naší navigaci.

Ráno hledáme MHD, kterou se dojíždíme k vítěznému oblouku Arco della Pace. Počasí, že by psa nevyhnal. Z nebe na nás padají hektolitry vody. Odtud jdeme pěšky k milánskému hradu Castello Sforzesco. Abychom odtud došli k pod protékajícím reklamním deštníkem České pojišťovny k nejvýznamnější místní památce.

Duomo je pátá největší katedrála na světě. Stavěla se takřka šest století. Nu což italové, co byste chtěli. Bůh počká, je siesta. Ještě se sem vrátíme. Hned vedle je totiž na náměstí piezza Duomo Statue Equestre di Vittorio Emanuele ll, pojmenována po sjednotiteli a hodně Italů ji ve své době vítalo jako vlasteneckou záležitost. Jinak je to velikánská pasáž s módou pod prosklenou střechou a mít svoji pobočku v této galerii je bráno jako symbol prestiže a proto zde nesmí chybět i zástupci Gucci a Prada, popřípadě Louis Vuitton.

Římská památka Colonne di San Lorenzo, původně to byly lázně, dnes jsou pozůstatky chudší. Zbylo vlastně jen 16 sloupů. (Vedle velké grafity s klukem a kukuřicí.) A zpátky k Duomu přes několik kostelů.

Další ráno nás čeká legenda fotbalu, stadion San Siro, počasí se alespoň trochu umoudřuje a proto se jdeme podívat do muzea milánského fotbalu, kde i Sparťanské srdce pookřeje. Mám tu možnost sedět v šatně vítězů.  Procházka kolem kostela Santa Maria delle Grazie, kde stojí Leonardův obraz Poslední večeře. Je třeba se objednat dlouho dopředu, takže vidíme prd a nestojíme fronty. Tržiště, čtvrť Navigli, kde se nachází síť uměle vytvořených vodních kanálů nás zklamává stejně tak opera La Scala, kterou jsme navštívili již předešlého dne. Raději se přesouváme k té umělecké čtvrti Brera, kde si procházíme galerii. Ani populární milánské žluté rizoto jsme si neopoměli dát.

Poslední den se umoudřuje počasí, ale Péťa je stejně už nachlazena, takže se snažíme před odletem pohybovat maximálně MHDčkem. Tramvají se dostáváme k hřbitovu Cimitero Monumentale, který je významný svými sochami poukazujícími na zkonanání nebožtíka. Vyčasilo se jdeme na vyhlídku na katedrálu Duomo odkud je pěkný výhled na celé město.

Zpět do Malpensy se dostáváme pomocí přímé linky autobusu z milánského vlakového-autobusového nádraží. Pozdě v noci náš výlet v Praze končí.

 

Fotečky ale najdete na rajčeti: janhavlat.rajce.idnes.cz/Milano_I_6.-9.2.2014/